Technoviking – nejpopulárnějším memem proti své vůli
Zadejte do internetového vyhledavače „Technoviking“. Výsledek? I po 23 letech nekonečná řada videí na YouTube, samostatná stránka na Wikipedii[1], spousta tématického digitálního umění, prodej potisků triček, hrnků, spodků, sběratelských figurek, hraček a herních postav tohoto internetového fenoménu z roku 2000. Zrodila se legenda, která se nezapomíná…
Jak to všechno začalo?
Dne 8.7.2000 v berlínských ulicích probíhal festival elektronické hudby (Fuckparade). Umělec Matthias Fritsch na něm natočil 4minutové experimentální video nazvané „Kneecam No. 1“ následujícího obsahu:
Kamera zabírá skupinku tančících lidí a dívkou s modrými vlasy v popředí. K dívce přistoupí podnapilý muž a zdá se, že ji obtěžuje, přinejmenším ji trochu odstrčil. Na scénu vstupuje statný ochránce, muž s holou, vypracovanou hrudí a severským, dřevorubeckým vzhledem, který buřiče chytí za ruce, aby mu domluvil a vykáže ho s ikonicky vztyčeným ukazováčkem a přísným pohledem. Ze zadní části scény přichází další muž a přinese Techno Vikingovi láhev s vodou. Pokračuje taneční přehlídka plná dynamických synchronizovaných pohybů drsného tanečníka. Tento anonymní tanečník se stal hvězdou internetu bez jakéhokoliv jeho souhlasu. Video mělo téměř 16 milionu shlédnutí a v roce 2007 se stalo virálním videem. Vznikla řada remixů, verzí původního videa a merchandisingových produktů s jeho vyobrazením.
Autor v souvislosti s videem vydělal téměř 10.000 EUR, a to prostřednictvím výstav, přednášek, prodeje zboží (hrnků, triček, pouzder na mobil) s vyobrazením Technovikinga.
Soudní spor[2]
Techno Viking v roce 2013 zažaloval Fritsche o porušení osobnostních práv. Právník Techno Vikinga tvrdil, že jeho klient nikdy nebyl veřejně známou osobou a že se jí ani nechtěl stát. Tvrdil také porušení soukromí klienta. Soud rozhodl ve prospěch žalobce – Techno Vikinga. Soud Fritschovi nařídil pod sankcí vysokých pokut přestat zveřejňovat podobiznu Techno Vikinga rozpoznatelným způsobem a uložil mu povinnost zaplatit Technovikingovi odškodné v celkové výši 9.420, 60 eur, tedy téměř vše, co vydělal na reklamách na YouTube a prodejem zboží Techno Vikinga. Spor se stal nepochybně jedním z nejdůležitějších internetových právních bitev.
A jak to bylo dál?
Odvozená videa se paradoxně stala po jeho zákazu ještě sledovanějším a nikdo s tím nemohl nic udělat, nebyla pod kontrolou Fritche. Fritch v roce 2015 natočil o tomto legendárním fenoménu také dokumentární film „The Story of Technoviking“, který byl sponzorován pomocí crowdfundingové kampaně.
V dnešní internetové době, byste si řekli, proč Technovikingovi vadila taková sláva a nechtěl na ni vydělat? Technoviking měl pravděpodobně své osobní důvody, nechtěl být známý, nechtěl, aby jeho podobizna byla takovým masovým způsobem šířena a zpeněžována pro komerční účely. Do dnešního dne není veřejně známo jméno tohoto tanečníka. Právní zástupce ve sporu popisoval, jak mu video ztěžuje život, například že kvůli videu přijde o práci a obrací se na něj pravicově orientovaní politici, kteří také zneužívají jeho image. Fritschovu nabídku na spolupráci a (legální) prodej videa tak odmítl.
Právní důsledky zveřejnění podobizny
Případ vyvolal mnoho otázek, zejména ohledně hranice mezi osobnostními právy a svobodou umění. Lze takový jev vůbec omezit právem? Fritschovo experimentální dílo bylo velkou výzvou realitě. Ukázalo, jak je svět internetu nevyzpytatelný a nezapomíná.
Pohled českého práva
V soukromém právu obecně platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ani na internetu tomu není jinak. Také při natáčení kolemjdoucích na veřejném prostranství dochází zpravidla ke střetu dvou základních lidských práv – svobody umělecké tvorby na straně videotvůrce (čl. 15 Listiny) a práva na ochranu osobnosti nasnímané osoby (čl. 10 Listiny).
Natáčená osoba je ze zákona chráněna, pokud je rozpoznatelná, v opačném případě nemá právo zasahovat do umělecké tvorby videotvůrce.
Ustanovení § 84 občanského zákoníku stanoví, že zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. Obdobně rozšiřovat podobu člověka (např. typicky zveřejňováním videí) lze jen s jeho svolením. Souhlas nemusí mít písemnou formu, postačí i konkludentní souhlas, např. zapózování předpokládaje, že bude video obvyklým způsobem šířeno. Technoviking ale s pořízením videa nesouhlasil.
Co si měl Fritsch počít? Občanský zákoník stanoví případy, kdy souhlas není potřeba (tzv. bezúplatné zákonné licence). Pro natáčení v ulicích by připadaly v úvahu zpravodajská licence nebo umělecká licence. Avšak Fritch nevyužil video v informačním, zpravodajském kontextu, naopak se vydal spíše cestou umělecké licence. Podotýkám, že zcela záměrně zde nebudu polemizovat nad umělečností vytvořeného videa.
Umělecká licence
Umělecká licence slouží k zajištění zvláštního veřejného zájmu na rozvoji a šíření umělecké tvorby. Zákonodárce touto výjimkou podporuje rozvoj umění. Tato výjimka se musí realizovat přiměřeným způsobem a dále nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy vyobrazené osoby.
Co to vlastně znamená? Soudy dovozují, že přiměřené bude použití, pokud formou, rozsahem, obsahem a způsobem odpovídá účelu umělecké licence (tedy rozvoji a šíření umění). Kromě toho nesmí závažně zasahovat do osobnostní sféry natočeného. Video nesmí nasnímanou osobu znevážit, narušovat její důstojnost nebo dobrou pověst. Například vzhledem k okolnostem, za nichž bylo pořízeno a zveřejněno, nebo také vzhledem ke komentáři, který byl k videu připojen. Propagace videa by neměla obsahovat hanlivé, zesměšňující, případně zavádějící komentáře.
Dojde-li k soudnímu sporu, je vždy věcí soudů, aby vyhodnotily, zda je zásah do osobnostních práv ještě přiměřený. Rozhodnou, zda v daném případě preferovat právo na ochranu cti a dobré pověsti dotčené osoby, nebo upřednostnit právo na svobodu umělecké tvorby. Vzhledem k tomu, že se však jedná o zákonnou výjimku, je třeba možnost využití této zákonné licence vykládat spíše restriktivně.
Komerční užití
Také na poli českého práva se dovozuje, že využití videa pro komerční, reklamní, resp. obdobné účely, by bylo nad rámec zákonné licence a šlo by o zásah do chráněné osobní sféry. Zde uvedu pár příkladů, kdy zachycená podobizna byla dle závěrů soudů užita neoprávněně pro komerční účely. Poskytnutí fotografie do kalendáře nebo katalogu výrobků za účelem jejich dalšího prodeje, využití fotografie na etiketě kalhot nebo využití podobizny na reklamním letáku propagujícím určité zboží.
Závěr
Původním záměrem videotvůrce nemusel být zisk, jakmile se video stalo virální senzací, videotvůrce se chopil příležitosti a začal videem vydělávat. Přiměřenost u zákonných licencí je třeba sledovat (porovnávat) v každém jednotlivém kroku, tedy při každém zveřejnění (kde, jak…), ale také při každém dalším využití videa (jeho další propagace na výstavách, přednáškách…). Tisk na merchandisingové produkty je již čistá komerce. Následné kroky videotvůrce při nakládání s videem již dle mého názoru nemohly naplnit smysl umělecké licence, a to šíření umění, naopak podporovaly výdělečnost videa.
Domnívám se, že také české soudy by v tomto případě zakázaly další zveřejňování podobizny vyobrazeného a stejně tak komerční užití podobizny Technovikinga. Video bylo totiž pořízeno a šířeno bez souhlasu protagonisty. Výjimky z nutnosti obstarat si souhlas nelze využít pro komerční účely. Čím více je video sledované, tím více zasahuje do práv natočených a zásah do práv vyobrazených je méně přiměřený.
Zemský soud dospěl k závěru, že zájem milionového publika na zveřejnění nemůže převážit nad oprávněným zájmem (jednoho) vyobrazeného.
Přestože Technoviking dosáhl soudním jednáním stáhnutí původního videa, není v jeho možnostech žalovat všechny, kteří jeho podobiznu dále na internetu šíří. Pokud dnes již Technoviking žije poklidným rodinným životem a techno akce nenavštěvuje, jeho děti si i po 23 letech od události mohou najít na internetu svého tančícího tatínka. Technoviking měl štěstí, že ho video v tomto případě nevykresluje negativně, naopak v roli sebevědomého ochránce žen.
Jednou zveřejněná videa (lhostejno zda neoprávněně) si na internetu žijí svým životem, šíří se jako virus. Právě s ohledem na uvedený problém internetu, je třeba věnovat problematice podobizny pozornost již v počátku umělecké tvorby. V neposlední řadě bylo pro tyto případy Evropskou Unií nastoleno právo být zapomenut. Jak uplatnit právo na výmaz a za jakých podmínek, o tom si povíme zase někdy příště.
[1]wikipedia.org/wiki/Techno_Viking
[2] Plné rozhodnutí dostupné zde
