V reklamách módní značky Luis Vuitton na kabelky[1], se objevily na pozadí obrazy světové malířky Joan Mitchell, a to bez svolení nadace, která její autorská práva vykonává.

Joan Mitchell[2] zemřela v roce 1992. Její obrazy jsou komerčně velmi úspěšné, draží se v částkách miliony dolarů (např. malba 12 Hawks at 3 0´Clock byl prodán v roce 2021 za rekordních $20 milionů), spravuje ho Nadace Joan Mitchell.

 

Nadace Joan Mitchell oznámila,[3] že zaslala společnosti Louis Vuitton předžalobní upomínku žádající o zastavení porušování autorských práv malířky. V současných reklamách na kabelky Vuitton se objevují nejméně tři její obrazy. Jde o obrazy La Grande Vallée XIV (For A Little While) z roku 1983, Quatuor II for Betsy Jolas z roku 1976 a Edrita Fried z roku 1981. Tyto tři obrazy jsou paradoxně momentálně vystavovány v muzeu Nadace Louis Vuitton v Paříži a k nafocení tedy muselo dojít právě během probíhající exhibice. Lokaci focení si můžete také vydedukovat porovnáním fotografií z reklam a fotografií z probíhající výstavy.[4] Nadace Joan Mitchell dále dodává, že povolením fotografování těchto děl za tímto účelem a tímto způsobem porušuje Nadace Louis Vuitton smlouvu s Nadací Joan Mitchell.

Nadace Joan Mitchell ve svém tiskovém prohlášení uvedla, že již dříve několikrát odmítla vyhovět žádosti módní společnosti o použití děl umělkyně v reklamách, neboť takové užití odporuje dlouhodobé politice nadace, a to užívání spravovaných děl jen pro vzdělávací účely.

 

Jedna z předmětných reklamních fotografií vypadá následovně: Neoprávněně užita malba je v pozadí za modelkou. V reklamě účinkuje francouzská herečka a modelka Léa Seydoux.

 

Právní polemika

V případě, že nedojde k vyřešení situace smírnou cestou, čeká tyto společnosti mezinárodní právní boj. Nadace Joan Mitchell už v upomínce avizovala, že nedojde-li ke stažení kampaní, zahájí příslušné právní kroky ve věci. Jaké otázky budou muset být ve věci právně vyřešeny? V dalším textu najdete moji úvahu vycházející z dostupných informací, a to pohledem českého práva a obecných právních zásad.

Koho žalovat a za co?

Zažalovat společnost Louis Vuitton Malletier SAS nebo Nadaci Louis Vuitton? Právně se totiž jedná o dva samostatné subjekty, i když jsou seskupeny do jednoho holdingu (LVMH)[5].

Dle dostupných informací s Nadací Louis Vuitton (Nadace LV) má Nadace Joan Mitchell smlouvu o realizaci expozice, v níž pravděpodobně upravili také možnosti šíření vystavovaných děl a další licenční podmínky. Nadace LV mohla porušit smlouvu tím, že umožnila focení pro jinou (sešvagřenou) společnost. Uvedené je ostatně tvrzeno Nadací Joan Mitchell. Smlouva často obsahuje nároky za takové porušení, například smluvní pokuty. Písemná smlouva je v takových případech velkou výhodou, máte důkaz. Z porušení smlouvy také bez bližšího ujednání vznikají nároky na náhradu škody.  Z těchto důvodů by mohla být zažalována Nadace LV.

Nadace Joan Mitchell ale pravděpodobně neměla žádný smluvní vztah se společností Louis Vuitton Malletier SAS (LV). Nadace Joan Mitchell ostatně tvrdí, že k takovému nakládání nedala souhlas – tím spíše nebyla uzavřena žádná smlouva. LV tak pravděpodobně užila autorské dílo (malby) Joan Mitchellové neoprávněně. Nadace Joan Mitchell má z tohoto důvodu právo požadovat, aby LV přestala v kampaních užíval předmětná autorská díla. V neposlední řadě ukáže-li se, že užití bylo opravdu neoprávněné, má také právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše může s ohledem na hodnotu děl vystoupat do exkluzivních částek.

Otázka mezinárodní příslušnosti soudu

Nadace Joan Mitchellové sídlí v USA, oba potenciální žalovaní sídlí ve Francii (EU).

V mezinárodním právu existují pravidla pro hledání místa sudiště, kdy cílem je, aby věc soudil stát, který má nejužší vazbu k souzené věci. Tato oblast práva je velmi komplikovaná, zejména ve vztahu mezi jednotlivými kontinenty a v návaznosti na online prostředí internetu.

V úvahu tak připadá zejména sudiště ve Francii, neboť zde mělo dojít k protiprávnímu jednání a současně jde o lokaci žalovaných. Soudy se musí také vypořádat s otázkami, kterým právem se bude spor řídit. Neznamená to totiž, že soudy aplikují jen právo svého státu. U licenční smlouvy také připadá v úvahu, že se strany pro případ sporu dohodnou, kterým právním řádem se jejich spor bude řešit.

Z jakého důvodu uvedené zmiňuji? Je třeba si uvědomit, že v mezinárodních sporech samotnému soudnímu boji o nároky předchází velký boj o to, kde bude spor probíhat (výsledek ovlivní náklady řízení, které musí strany průběžně vynaložit) a kterým právem se bude věc řídit (rozdílné právní úpravy mohou následně ovlivnit samotný výsledek sporu).

 

 

Závěr

Dojde-li k soudnímu sporu, žalovaní budou nepochybně hledat argumenty nejen k užití pro ně „výhodnějšího práva“, ale také argumenty pro úspěch.

Žalovaní například často tvrdí, že se na ně uplatní některá ze zákonných licencí (výjimek) a nemuseli souhlas autora mít. Tyto výjimky si stanoví každá země, avšak v souladu s mezinárodními standardy. Podle českého autorského práva by tyto licence pravděpodobně ztroskotaly na přiměřenosti užití výjimky a také z dalších důvodů. Nelze užít výjimku pro nepodstatné vedlejší užití díla, neboť podstatnost díla pro reklamu je zde zřejmá. Neobstála by ani výjimka pro propagaci výstavy, je zde totiž obchodní prospěch (propaguje se cenné zboží). Dle mého názoru by neobstály ani úvahy o užití Fair Use při případné aplikaci amerického práva (opět problém ziskovosti a přiměřenosti).

Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem Luis Vuitton zareaguje.